Rozhodneš-li se číst, dočti prosím až do konce.
" Tomáš se podíval ještě jednou na tachometr právě ve chvíli kdy ho zachytil
radar. Nestihl už
zpomalit. 78 km/h přes obec. Bylo to už potřetí, co ho tento rok
chytili..... "CO TU ZASE K ČERTU DĚLAJ."
Policajt, který ho zastavil, vystoupil z auta a s blokem v ruce pomalu
přicházel k Tomášovu autu.... "Je to Karel, nebo není?" Uniforma ho trochu
změnila, ale opravdu byl to Karel z kostela.
Tomáš se vtiskl hlouběji do své sedačky. Bylo to horší než obvykle. Známý
policajt z kostela, chytil známého z toho stejného kostela.
"Ahoj Karle. To je sranda, že se zase vidíme." "Ahoj Tomáši." Karel se
neusmál. "Vidím, že si mě zase chytil, když jsem pospíchal domů, aby jsem
viděl svou ženu a děti." " Ano, je to tak. Policajt Karel se nezdál být
svůj. "Poslední dny jsem odcházel z kanceláře a už jsem byl v myšlenkách na
zítřejším rodinném výletě, proto jsem tak pospíchal.Kolik si mi naměřil?".
"Sedmdesát". "Ale Karle, počkej chvíli. Když jsem Tě uviděl hned jsem se
podíval na tachometr. Myslím že jsem jel jen 60 km/h."
Tomáš se snažil při každé další pokutě víc a víc smlouvat. Celý nervózní se
díval na svou přístrojovou desku.
Karel psal něco usilovně do bloku. Proč nechce vidět řidičák a papíry od
auta, tak jako vždycky, pomyslel si Tomáš. Nedočkavě povídal dál: "Pořád je
to na Tvém rozhodnutí Karle. Určitě jsem porušil dopravní předpisy, ale
nemohl by si pro tentokrát přívřit očko?"
Karel psal dál, potom vytrhl papír z bloku a dal ho Tomášovi. "Děkuji",
sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skrýt ve svém hlase zklamání. Bez
jediného slova se Karel otočil a vracel ze zpátky ke svému služebnímu vozu.
Tomáš čekal a pozoroval ho ve zpětném zrcátku. Potom otevřel složený kus
papíru a byl zvědavý kolik ho ten přestupek bude stát.
To je vtip? Nebyl to žádný pokutový blok. A potom začal Tomáš číst:" Milý
Tomáši, měl jsem malou dceru. Když jí bylo pět, zemřela při dopravní nehodě.
Jednoduše řečeno, ten chlap, který ji srazil byl zkušený řidič ale jel moc
rychle. Dostal pokutu, měl soud a potom tři měsíce v lochu a potom byl ten
muž zase volný. VOLNÝ, aby mohl obejmout své dvě dcery, které měl.
Já jsem měl jen jednu. Budu muset čekat až jí budu moci znovu obejmout v
nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu muži odpustit. Možná, že jsem to i
dokázal, ale na NÍ musím myslet stále, dokud budu naživu. I teď.
Dávej si prosím za volantem pozor, POSPÍCHEJ POMALU, Tomáši. Můj syn je to
jediné CO mi ještě zbylo.... zdravím Tě Karel."
Tomáš se otočil a viděl Karla odcházet. Ten se znovu vracel k policejnímu
autu, nastartoval a odjel. Tomáš se na něho upřeně díval, dokud mu nezmizel
z očí. Až po několika minutách se pomalu rozjel směrem domů. Cestou poctivě
dodržoval předepsanou rychlost, byl ostražitější a na přechodech pro chodce
poctivě pouště chodce. Uvědomil si, že najednou dělá věci, na které nebyl
zvyklý. V duchu se modlil a prosil o odpuštění a když přišel domů objal
svojí překvapenou ženu i obě dcery pevným stiskem.
ŽIVOT JE VELMI CENNÝ. ZACHÁZEJME S NÍM SVĚDOMITĚ A OPATRNĚ. NIKDY NEZAPOMEŇ,
ŽE AUTO SE DÁ KOUPIT VŽDYCKY, ALE LIDSKÝ ŽIVOT...
—————