Jeden druhému (Jan Noha)

Jan Noha : Jeden druhému

Člověk člověku světlem by měl být,

snem, který zdá se,

rukou, která vede.

Člověk v člověku věrně by měl žít

a učit srdce zpívat živou píseň,

mlčí-li snad, či zpívat nedovede.

Člověk člověku sluncem je i stínem.

Každý má v sobě

tichý, teplý kout,

kam přijít můžeš po daleké cestě,

stisknout si ruce,

snít a spočinout.

Člověk člověku časem by měl být,

v kterém se dočká

všeho, co si přál.

Člověk v člověku srdce by měl mít,

v němž toho najde,

koho miloval.

Člověk člověku v životě je vším.

Nejvíce láskou,

kterou nechce zpět.

Žijeme dny své s jejím tajemstvím,

které je chvíli domov,

chvíli svět.