Když jste v lázních už po čtvrté nebo po páté,
vždy čekáte, jestli staré známé potkáte,
nebo koho nového zase poznáte.
Letos v mých milovaných „Klimkách“
- jak rci prdlí Ostraváci –
Poznala jsem fajného synka.
Žádný trapný frája,
nýbrž sympatický Kája :-)
Klučina příjemný ne vlezle živelný,
chodil i do stejné jídelny.
Když konečně nastal slunný den,
domluvili jsme se a šli spolu ven.
Když usedli jsme na lavičku,
míjel nás pán na vozíčku.
Považoval naši procházku,
za partnerskou lásku :-)
Dobře jsme si povídali,
jako by už dlouho jsme se znali.
O životě, rodině, i o práci,
mluvili jsme vážně, a pak zas dělali si legraci :-)
Lákala jsem ho i do kina:
„Pojď se mnou, nebude to blbina.“
Kája přišel, tak jak slíbil
a myslím, že film Coco Chanel se mu líbil.
Když chvíle před začátkem nastala,
další kravinka mi vyvstala,
z té myšlenky, srandu jsem si dělala:
„Kájo, Ty můj milej kluku,
až zhasnou, můžu se Tě nenápadně chytnout za ruku? :-)
On však naštěstí se neurazil
a nikdy žádnou srandu nepokazil.
Nejen dobrým slovem Kája pohladil
a svojí milou přítomností vždy do pohody naladil.
Kája, stejně jako já nosí brýle,
moc ráda trávila jsem s ním všechny ty chvíle.
Byl to báječný lázeňský čas,
doufám, že se spolu potkáme zas.
Kájovi pro vzpomínku na jaro 2013 v lázních Klimkovice
Eliška
© Eliška Hrozová 2013
—————