Žil jeden moudrý farmář, který miloval svoji kukuřici. Žil v oblasti drobných vesniček a v jedné z nich vlastnil svá rozlehlá pole plná kukuřice. Venkovský stereotyp čas od času povznesly zajímavé každoroční soutěže. Jednou z takových byla i soutěž o nejkvalitnější kukuřici. A tak se farmář rozhodl, že se letošního ročníku zúčastní i on. K podivu všech naprosto suverénně vyhrál a od té doby v kukuřičném klání nechyběl ani jediný rok. Jednou s ním jeden novinář udělal rozhovor a dozvěděl se něco velice zajímavého o tom, jak pěstuje svoji kukuřici, v čem spočívá tajemství jeho úspěchu.
Novinář zjistil, že farmář se dělil o svá kukuřičná semena se všemi rolníky, kteří pěstovali kukuřici v jeho sousedství. „Nebojíte se dávat svá kukuřičná semena svým sousedům, když se i oni každý rok zúčastňují stejné soutěže jako vy?“ zeptal se.
„Ne, vůbec ne, spíše naopak,“ odpověděl farmář. „Vítr přece roznáší pyl z pole na pole a pokud budou moji sousedé pěstovat nekvalitní kukuřici, postupně bude klesat i kvalita mé kukuřice. Chci-li pěstovat dobrou kukuřici, musím pomáhat svým sousedům, aby i oni pěstovali kvalitní kukuřici. Amatéři soutěží, profesionálové spolupracují. Náš blahobyt je svázaný s blahobytem všech“, zakončil farmář rozhovor…
—————