Sázení hrušky

Jeden hezký taoistický příběh, který je o hlubokém zamyšlení...

je ze staré Číny, z roku 1679....tady je :

Na tržišti jakýsi venkovan prodával hrušky, neobyčejně sladké a vonné, za patřičně vysokou cenu. Před jeho vozíkem se zastavil taoistický mnich v roztrhaných šatech a žebral o hrušku. Venkovan se na něho rozkřikl, ale mnich se nedal odbýt. Sedlák zdůraznil tedy svou řeč nadávkami a spíláním.
„Jenom tady na vozíku jich máš několik set,“ řekl mnich, „a já tě prosím o jednu jedinou.  To ti přece nemůže způsobit tak velikou újmu na tvém statku. Nač se tedy tak zlobíš?“

Diváci domlouvali sedlákovi, aby vybral jednu, nějakou špatnější, a pak poručil mnichovi, ať táhne, ale sedlák ne a ne. Tu dozorce, který bděl na trhu nad cenami, vytáhl své peníze, jednu hrušku koupil a vrazil ji mnichovi.

Mnich se hluboce uklonil, děkoval a pak se obrátil k zástupu:
„My, kteří jsme se zřekli světa, neznáme lakomství. Také já mám krásné hrušky a prosím, abych vás směl na ně pozvat.“
„Abych si je mohl vypěstovat,“ řekl mnich, „potřeboval jsem jen toto jádro“.

Vzal hrušku, zakousl se do ní a v okamžení mu zmizela v žaludku. Jádro vyplivl na dlaň, z ramene sňal malou lopatku a vyhloubil jí v zemi jamku. Zasadil tam jádro a požádal trhovce o trochu teplé vody, že je musí zalít.Milovníci takových kratochvílí skočili do hostince vedle, a už tu byli s vařící vodou.

Mnich ji vzal, nalil do jamky a hle:
Vyrazil klíček, rostl, až z něho najednou byl strom. V mžiku se objevily květy a už z nich byly plody velké, plné, s kořennou vůní, a strom jich byl plný.
Taoista trhal, rozdával divákům a za malý okamžik bylo po nich.

Pak podsekl strom svou lopatkou, vzal ho na rameno a pomaloučku uměřeným krokem odcházel.

Když mnich dělal svá kouzla, vesničan se také vmísil do zástupu, natahoval krk, poulil oči a docela zapomněl na své řemeslo. Až když už kněz zašel, začal se ohlížet po vozíku, ale hrušky byly do jedné pryč. Tu teprve mu svitlo, že ty hrušky, co kněz rozdával, byly jeho vlastní.

U vozíku také chybí rukojeť, jako by byla čerstvě useknuta. Honem se rozběhne za mnichem, a jak se otočí kolem rohu, u zdi leží právě ta jeho useknutá rukojeť.

Nyní pochopil, kde mnich vzal strom, který podťal. Taoista však byl pryč, nikdo nevěděl, kam se poděl, a celý trh se řehtal.......